Olaf Hanel se narodil 21. ledna 1943 v Praze, vyrůstal ve Světlé nad Sázavou na Vysočině. V letech 1960 až 1965 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Pardubicích a začal publikovat svoje karikatury v časopisech (Kultura, Plamen, Host do domu). Z Pardubic šel rovnou na vojnu do Brna. Velel četě kuchařů, večery trávil ve sklepě textilní průmyslovky modelováním. Od poloviny 60. do poloviny 70. let uspořádal několik výrazných happeningů, následně se vrací k tradičnějším a klidnějším formám umění. Od roku 1967 do 1970 řídil Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Udělal výstavy umělcům, které bolševický režim zapíral: Bohuslav Reynek, Ladislav Novák, manželé Naďa Plíšková a Karel Nepraš. Normalizační šikanu po srpnové okupaci sověty na Vysočině nechtěl snášet a odešel do Prahy. Tam se stal členem pověstné Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Byl zaměstnán u armádního filmu, jako čerpač vody a po podpisu Charty 77 jako topič. V r. 1979 emigroval do Vídně a odsud do Montréalu. V Kanadě vytvářel „dráťáky“ sochy z drátů a grafiky. V roce 1990 se vrátil do Prahy a dvacet let byl kurátorem Českého muzea výtvarných umění (ČMVU) v Husově ulici. Žije v Lysé nad Labem.
pb
Rozhovor Pavlíny Bartoňové s Olafem Hanelem Nesoudit od boku (jaro 2018)
OBSAH:
00:00-03:08 Rodinná tajemství a stěhování z Prahy na Vysočinu
03:08-04:20 O strýci, který psal projevy Gottwaldovi
04:20-06:15 Začátky výtvarničení s Jiřím Junem
06:15-07:44 Podvádění v kině
07:44-10:30 Rady Arsena Pohribného a šest pokusů o UMPRUM
10:30-15:00 Se Steklíkem v Praze, pak vojna v Brně
15:00-19:00 Kolem výstavy Bohuslava Reynka v Havlíčkově Brodě
19:00-25:00 Ředitelování galerie aneb nesoudit od boku
25:09-28:00 Místo školy na pivu s Boudníkem
28:00-33:40 Socialistické soužití s Neprašem a Plíškovou
33:40-37:00 Okupace, normalizace a odchod z galerie
36:50-44:20 Vedoucím cestovní kanceláře Křižovnické školy
44:20-49:00 Akční umění a Jindřich Chalupecký na stromě
49:00-52:40 Černé na bílém
52:40-59:30 Bubliny
59:30-01:07 Kolem Charty
01:07-01:10 Emigrace „Furt sám“
01:10-01:17 „Na co jsem pyšnej“
01:17-01:20 Znovu v Praze, znovu v galerii
01:20-01:25 Na co nejsem pyšnej
