Rudolf Volráb

Rudolf Volráb

Roku 1933 se v Košicích narodil Rudolf Volráb jako druhé dítě řemeslníku, legionáři a později policejnímu strážmistru Rudolfu Volrábovi staršímu, který byl do Košic poslán v rámci zkulturnění Slovenska. Jeho žena a matka Rudolfa mladšího, Božena Volrábová strávila většinu času v domácnosti. Ve vzácných volných chvilkách rozkládala malířské náčiní a malovala. Malovala velmi citlivě a s velkým zaujetím a pamětníci vzpomínají zejména na její květinová zátiší. Ona byla svému synovi prvním průvodcem v oblastech malby a kresby.

            Začátkem druhé světové války byla rodina nucena ze Slovenska odejít zpět do Čech. Přestěhovali se tedy do Slaného, nedaleko něhož žila část matčiny rodiny, a postavili si zde dům. Rudolf zde vychodil základní školu a byl přijat na místní gymnázium, kde se spřátelil se spolužákem Vladimírem Jelínkem, se kterým jej pojil zájem o umění. Společně navštěvovali výtvarný kroužek u profesora ... Motla. Malování a kreslení se oba věnovali tak intenzivně, že zanedbávali ostatní předměty. Nakonec společně opustili gymnázium a odešli studovat na Státní odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově.

            Rudolf zde studoval obor rytí skla u Aloise Háska a René Roubíčka. Roku 1952 pak úspěšně složil talentovou zkoušku na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kam nastoupil do ateliéru skla, vedeného profesorem Josefem Kaplickým. Kaplického liberální přístup k výuce studentům zpřístupňoval nejen studium skla, ale vedl je k volným uměním, zejména k malbě. V té době zde studoval také Vladimír Kopecký, Adriena Šimotová, Jan Hendrych, Ivan Waulin, Jan Kaplický, Karel Vaňura a také Vladimír Jelínek.

Rudolf v roce 1955 studia přerušil a nastoupil základní vojenskou službu, namísto aby „studoval“ na tzv. katedře vojenské výchovy, kterou tehdy vysokoškoláci navštěvovali zároveň s ostatním studiem. Chtěl si splnit vojenskou povinnost, aby měl pak klid na další studium. K němu se vrátil v roce 1957 a v roce 1961 studia na VŠUP završil diplomem.  V roce 1960 se oženil s Libuší Šilhavou, kterou potkal již na sklářské škole v Kamenickém Šenově a která studovala na VŠUP oděv u profesorky Hedviky Vlkové. Za svědka jim šel Vladimír Kopecký, i když ostatní rodina měla o svědkovi jiné představy. Rudolf však prohlásil: „Buď Kopečák, nebo se nežením!“

            Novomanželé odešli na venkov do Volenic u Březnice, rodiště Libuše, a v roce 1961 se jim narodil syn Marian. Rudolf zde pracoval jako dělník v lese a později v Národním podniku KOVO v Březnici. Maloval ve chvílích volna, to co jej obklopovalo: zahradu, květiny, vznikaly barevné kompozice oken, nebo portréty lidí, které zde potkával. Používal tempery výrazných barevných odstínů.

            Potřeba tvořit jej přivedla v roce 1963 zpět do Prahy, kde získal ateliér na Novém Světě na Hradčanech, v přízemí krásného barokního domu. Žil „na volné noze“ a začal se věnovat malbám pod vlivem směru informelu. Na čas si sehnal práci jako montér scénické stavby, tedy kulisák v Národním divadle. V roce 1965 se manželům narodila dcera Monika a Rudolf se přestěhoval do nového bytu v Praze na Spořilově. Zatímco Libuše s dětmi stále zůstávala na venkově, on připravoval byt na příchod své rodiny. Věnoval se malbě, ale také zkoušel grafické techniky, nebo navrhoval obálky na knihy.

Kolem roku 1967 začal nacházet svůj osobitý styl, jenž náležel do proudu tzv. Nové figurace. Jeho tvorba se vyhraňovala a koncem 60. let byl již vnímán jako velký talent. Používal výraznou nezvyklou barevnost a začal experimentovat s novými materiály. Nezůstával jen u malby, ale vytvářel i prostorové objekty. V roce 1969 byl vyzván k účasti na symposium Artchemo v Pardubicích, kde vytvořil řadu objektů z umělých hmot. Krátce na to – 4. října – však nešťastnou náhodou tragicky zahynul.

           

            

Výstavy

Další informace


Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...