Václav Sokol

Václav Sokol

Jako malý kluk jsem chodil s rodiči do galerie na gotiku. Doma jsem pak maloval madony a podle Augusta Sedláčka hrady. Dle návodu malíře Cennino Cennina jsem si mačkal z hrozínků psího vína krásnou fialovou barvu na pláště madon. Otec byl architekt a navrhoval krásné kostely, které se ale nikdy nerealizovaly. Já jsem miloval EI Greca a chtěl se věnovat kostelnímu umění. Ale doba tomu nepřála. Když jsem dospěl, hrozilo i mi stíhání pro příživnictví. Přijal jsem tedy zaměstnání /knihovníka, později grafika v propagaci/ a mimo to se začal věnovat různým výtvarným činnostem. Instaloval jsem výstavy, maloval plakáty, vyřezával betlémy, lepil a počítal písmenka. Domníval jsem se, že všechny svoje možnosti zde budu moci uplatnit. Vždyť gotika a staré umění vůbec bylo jasně „užité“, dělané pro ně koho a pro jasný účel, kde „umělec“ mohl zůstávat anonymní. Postupem času se mi ale zdálo, že všechny moje činnosti mají určité omezení. Kdybych použil přirovnání, dalo by se říct, že pro duši byly málo výživné, málo kalorické. Nikdy se nedalo úplně zapomenout na to, že někdy byl člověk sám se svou tužkou a papírem a že to bylo výživnější. Občas, když jsem mohl, jsem se vracel ke svým tématům, která se různě proměňovala a mezi sebou ovlivňovala. Moře, stavby, předměty, lidské postavy. Kreslil jsem je pořád znovu a často byly kresby jen ověřením, jak ne. Ale tím se obvykle otevírala cestička jak ano, a ta byla pro mne vždycky nejdůležitější. Někdy se na dlouho ztrácela ve tmě, ale tím větší radost jsem měl, když jsem na ni zase přišel. Zdálo se mi, že to dává smysl. 
Václav Sokol

Václav Sokol je kreslíř a grafik. Narodil se v Praze roku 1938. Studoval na Střední umělecké škole Václava Hollara a přípravku pro AVU u prof. Jaroslava Vodrážky. Na vysokou školu ho z ideologických důvodu pětkrát nevzali. V šedesátých letech pracoval jako knihovník v Památníku písemnictví Strahovské knihovny, v letech 1971-90 v Propagačním oddělení Staveb silnic a železnic. Roku 78 podepsal Chartu, na vrátného u SSŽ to ovšem "dopracoval" až o deset let později. V letech 1993-1999 působil jako grafik čtrnáctideníku Architekt. Publikoval články o výtvarném umění v periodikách Katolický týdeník, Perspektivy, Čmelák a svět a Revolver Revue. Graficky upravuje knihy pro Nakladatelství Triáda a Divadelní ústav. Zabývá se volnou tvorbou a variací na Komenského Orbis pictus (obrázek a čtyřjazyčný popis).

Svými kresbami často doprovází texty v knihách jako Poselství Ježíšovo (1969), Rozmluva o moudrosti Hryhorije Skovorody (pod jménem Miloše Ševčíka, 1983). S bratrem Janem, který je filosof a překladatel, vydali knihu Čtení z Bible (1996 a 2014), jež spojuje ukázky z klíčových míst biblického textu v ekumenickém překladu, srozumitelný výklad podstatných pojmů biblické řeči od Jana Sokola a původní komentář textů a motivů Václavovými pastelovými kresbami.

Je autorem několika betlémů v různých materiálech a velikostech. Největší z nich je betlém vytvořený jako věž se spirálovitou cestou, po níž jdou poutníci k jeslím s Jezulátkem (vytvořen přímo do jedinečného prostoru ve středu kostela sv. Klimenta v Odolena Vodě v letech 1985–1988).


 

Vybraná díla

Další informace


Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...