Eugen Brikcius / Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky

Kdo naslouchá úvodním slovům na vernisážích nebo čte umělecko-vědná pojednání o vystavených dílech, obrazech a sochách, bývá začasté poněkud zmaten z toho, co slyší nebo čte vzhledem k tomu, co spatřil: odborník se pokouší sdělit něco o něčem, jazykem o čemsi mimojazkovém, je nutkán obracet se k jazykovým gestům z nejrůznějších diskursů vědních, z filosofických teoremat, právě se vyskytujících, kladouc mnohdy abstruzně jedno cihzí slovo vedle druhého. A výsledek? Takřka dokonalá obsahová redundance. Kunsthistorik se nechtěně dostává do blízkosti jiného druhu pohádky, - neboť co pohádka je? Forma verbálních zpráv, která se blíží maximální redundanci, říká známý anglický socio-lingvista Basil Bernstein.

 

Druhý exeget, aby vyslovil nevyslovitelné, utíká se k líčení „poetických nálad“, které objekty v něm „vyvolávají“ a tak kunsthistorický diskurs se z jiné strany ocitá znovu na pomezí zmíněného již útvaru pohádkového, tentokrát ovšem v onom pokleslém smyslu pohádky, která by „dala divákovi živý dotek krásy“, jak jsme mohli slyšet od jednoho umělce z Karlína.

 

„Drsný mystifikátor“ (Respekt) Eugen Brikcius ve svých kunsthistorických textech se k těmto úhybným obchvatům selhavšího uměno-vědného diskursu neutíká. Veden snahou osvobodit své výklady od balastu „vědeckých nároků“, končících až ve zmíněné obsahové redundanci a stejně tam z druhé strany ústících v lyrickém entlování, nazývá věci pravým jménem: kunsthistorické pohádky. (EB se přitom drží původního významu pohádky jako pojednání o základních problémech života, o těžkostech zvláště spojených s dospíváním, o obtížích a nebezpečích, které musí překonat dítě ve svém vývoji ke zralosti)
 

(...) A ptátel-li se, nakolik v Brikciusových „kunsthistorických pohádkách“ lze nalézti pravdu?, pak už se dávno ví, že „pravda“ pohádky je pravda naší fantazie a nikoli střízlivé kauzality. Pro dítě není nic „opravdovějšího“ než to, co si přeje, napsal Tolkien. Ostatně co je pravda? Pohyblivé vojsko metafor, metonymií a antropomorfismů, jak věděl už Friedrich Nietzsche.

Ivan Dubský, březen 1991, úryvek z předmluvy

 

 

1
Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...