Britten /Ceremony of Carols, Pärt /Two Lullabies, Salve Regina

Jen několik týdnů po svém návratu z Ameriky do Anglie v roce 1942 (!) napsal Benjamin Britten (1913-1976) své přítelkyni Elisabeth Mayer, že během cesty na nákladní lodi „dokončil Chvalozpěv ke svaté Cecílii a stejně tak vánoční koledy". A  Ceremony  of  Carols, op. 28 pro vysoké hlasy a harfu, si záhy získaly oblibu. Jejich úspěch vedl k tomu, že si vydavatelství Boosey & Hawkes vyžádalo úpravu celého cyklu pro smíšený sbor. Úkolu se ujal Brittenův starší kolega, anglický skladatel Julius Harrison. Jako textová předloha posloužily Brittenovi tradiční anglické texty koled ze 14. až 16. století. Působivého účinku dosáhl pozoruhodně jednoduchým hudebním jazykem, střízlivou neoklasicistní fakturou a vytříbeným smyslem pro detailní práci se zvukem i s emocemi. Skladbu zahajuje Procession, harfou doprovázená chorální antifona Hodie Christus natus est, jež se pak ve stejném znění opakuje na konci coby Recession. Kromě vokálních částí obsahuje cyklus také jedinečné lnterlude pro sólovou harfu, skvěle využívající zvukových možností tohoto nástroje i v nejjemnějších dynamických odstínech. Celkové gradace i účinného kontrastu pak Britten dociluje pestrou vícehlasou sazbou. V Harrisonově úpravě ji navíc zvukově i výrazově obohacují mužské hlasy. Příkladem budiž šestihlas mužského sboru v kontrastu s ženským čtyřhlasem v kánonu This little Babe, ztvárňující „Malé Dítě bojující svými slzami a vítězící nad Satanem".

Estonský hudební skladatel Arvo Pärt (* 1935) rok po Brittenově smrti napsal „Cantus in memory of Benjamin Britten" pro smyčce a zvon. Od konce let šedesátých se zaměřil na studium středověkých a renesančních děl mistrů vokální polyfonie ze 14.-16. století. Pro jeho tvorbu představovaly důležitý inspirační zdroj, na němž vybudoval svůj nezaměnitelný hudební jazyk (tzv. tintinabuli). Postupem času se zaměřoval na duchovní kompozice, a to zejména po své emigraci z tehdejšího Sovětského svazu v roce 1980. Všechny skladby, které jsme vybrali pro tuto nahrávku, vznikly roku 2002, tedy plných sedmdesát let po Brittenových koledách. Mariánská antifona Salve Regina pro smíšený sbor a varhany byla zkomponována pro katedrálu v německém Essenu, kde také poprvé zazněla při slavnostní mši 22. května 2002. Duchovní hloubku textu vyjádřil Pärt střídmými hudebními prostředky. Jednohlasý chorální zpěv se střídá s homofonními i polyfonními částmi, jimiž prolínají varhanní plochy. O poznání rozdílné jsou pak Dvě ukolébavky (Zwei Wiegenlieder) pro zpěv a klavír či ansámbl. Jsou určeny pro vánoční čas a kromě příslovečného svátečního klidu na nich zaujme také melodika, jejíž původ můžeme hledat v tradiční estonské lidové hudbě. Staré runické zpěvy, pocházející ještě z pohanských dob raného středověku, se tu totiž mísily s kulturou křesťanskou i se slovanskými zvyky. Mnohé nápěvy byly v 18. a 19. století opatřeny texty z lutherských kancionálů a v tomto znění pak dále sloužily jako křesťanské duchovní písně.
Lukáš Vytlačil; hraje Ensemble Inégal, umělecký vedoucí Adam Viktora; vydavatel Nibiru



Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...