Zdenek Rykr

Zdenek Rykr

Zdenek Rykr je jedním z nejzajímavějších členů generace dvacátých let. Vzbudil hned roku 1921 velkou pozornost svými kubistickými obrazy, ale šel pak jinou cestou než ostatní v Čechách a zůstal téměř docela osamocen. Byl to velký malíř a velký intelekt a téměř jasnozřivě cítil vývoj moderního umění. Co všecko zkoušel v letech 1930-1940, se stalo plně srozumitelné teprve o deset a dvacet let později. Rehabilitoval 1930 význam impresionismu a inspiroval se orientální kaligrafií jako pařížská škola po roce 1945; spojoval v letech 1934 až 1935 asambláže s malbou jako Rauschenberg v padesátých letech a svými předměty montovanými ze zahozených věcí předjímal tehdy pop-art z roku 1960; začal 1936, deset let před Dubuffetem, s “uměním v surovém stavu” a roku 1939 se zajímal o čistý visuální účin obdobně, jak se to děje dnes v tzv. optical art. Dožil se však pouhých devětatřiceti let a jeho dílo zůstalo torsem. Po několika zlomkovitých vzpomínkových výstavách poskytla Liberecká Oblastní galerie první možnost, aby se vystavil přehled celého Rykrova díla. Dochází k tomu dvacet pět let po Rykrově smrti: takové jsou osudy moderního umění v Čechách.
Jindřich Chalupecký, 1965 
In: Katalog k výstavě, Zdenek Rykr Přehled díla 1900-1940, Oblastní Galerie v Liberci

 

1900

Narodil se 26. září v Chotěboři č. 488 na nádraží. V křestním listu je zaneseno jméno Zdenko Josef. Otec Otakar byl úředníkem severozápadní dráhy, matka Antonie dcerou c.k. zemského soudu. Rodina bydlela v budově chotěbořského nádraží.

1907

Rodina Rykrových se odstěhovala do Kolína.

1917

Rykr vystavoval ve výkladní skříni Šindelářova knihkupectví kresbu Promenáda na Kolínském náměstí, kterou údajně pobouřil kolínské spoluobčany, které karikoval.

1919

Rykr odmaturoval na reálném gymnasiu a neúspěšně se pokusil o přijetí na pražskou Akademii výtvarných umění. Do roku 1920 působil jako vychovatel syna hraběte Prokopa Lažanského v Chýši pod Krušnými horami. Vytvářil plakát pro kolínskou firmu SFK – Kolínská obuv je nejlepší (S. Feldmann Kolín). 

1920

Navrhoval plakáty pro německou automobilku Horch Werke AG a pro Kolínskou rafinerii petroleje. Byl výrazně ovlivněn výstavou Bohumila Kubišty. V Kolínském klubu mladých, kde působil vedle Černíka, Funkeho, Janíka nebo Václava Navrátila, vystavil 60 obrazů a 38 kreseb, převážně krajin, mimoto několik verzí Oplakávání Krista a Jidášova polibku. Rykr prochzí expresionistickým obdobím, klade velký důraz na barevné vyjádření, postupně začíná v jeho malbě převažovat Cézannův vliv a vliv kubismu, hlavně Bohumila Kubišty. Na podzim zahájil studium dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jako malíř byl autodidakt.

1921

Jako host vystavoval v Praze na III. výstavě Tvrdošíjných. Byl pokládán za jednu z předních osobností své generace. Grafická revue Veraikon mu věnovala zvláštní číslo (VII/9-12).  V té době však už Rykr kubismus opustil pro popisný realismus. Rykr souhlasil s dopisem od První české akciové společnosti továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech, dříve A. Maršner, aby zpracoval do konce roku 1921 návrhy reklamních předmětů a plakátů. Cestoval do Německa, byl oslněn výstavou Edvarda Muncha.

1923

Namaloval obrazy „barevného expresionismu s primitivní příchutí“ (J. Rambousek), o prázdninách realistické akvarely z Polabí a na podzim nostalgické, šerosvitně modelované krajiny.

1924

Složil doktorát z klasické archeologie. Vystavoval v Krasoumné jednotě v Praze. Cestoval do Paříže s malířem Oldřichem Kerhartem. Od roku 1924 jezdil takřka každý rok na jeden až dva měsíce do Paříže.

1925–1926

Odcestoval na Korsiku a podnikl cesty po Španělsku. Z cest posílal reportáže do Práva lidu s kresbami Kapitoly z cest.

1927

Maloval ženské figury v negližé v duchu smyslového realismu (obrazy nazvané Jiřina), publikoval reprodukce v časopise Domov a svět. Maloval motivy z Kolína (cukrovar, továrna) v duchu syrového realismu.

1928

Namaloval vrcholný obraz „hygienické“ malby Schodiště (Národní galerie v Praze). Spolupracoval s humoristickým měsíčníkem Trn.

1929

Jindřich Chalupecký charakterizoval Rykrovu tvorbu (1964): „Oprostí obraz na minimum, nejprve k puristickému stylismu, 1929 ještě dál k ukázněné malbě, odpovídající nejspíše tehdejší ‚nové věcnosti‘“. Na konci roku se opět vrací k smyslové „neofauvistické“ malbě. Firma Orion získává řadu ocenění za výrobky na Světové výstavě v Barceloně. Grand prix získala čokoláda Kofila s Rykrovým obalem. Cestuje do Německa.

1930

Od přísně stavěných obrazů z konce dvacátých let přechází k rychle črtané malbě, jež navazuje na tehdejší neofauvistickou tendenci a připomíná mnohdy orientální kaligrafii. Průběhem tohto údobí se struktura obrazu komplikuje, malba nabývá hutnosti a obsažnosti, obraz se zároveň zbavuje zbytků ilusivnosti. Tematickou základnou zůstává Rykrovi Praha a český venkov. Rykr se oženil se spisovatelkou Miladou Součkovou. Vytvořil jeden z nejpovedenějších plakátů Kursy rytmické gymnastiky pražské školy Jacques Dalcroze

1931

Výstava v Topičově salonu. Vrcholí neofauvismus, v některých případech ne vzdálený od dobového projevu Josefa Čapka.

1932

Rykr se Součkovou navštívili Mallorcu. Vystavoval v Topičově salónu a se Sdružením výtvarníků v Praze.

1933

Rykr se stal redaktorem časopisu firmy Orion Čokoládový svět. Maluje nejabstraktnější obrazy.

1934

Se ženou cestoval do Holandska a Belgie, pobýval také v Paříži. Na vlastní náklady uspořádal výstavu Pryč v paláci Dunaj ve Voršilské ulici. Namaloval symbolické a  tajemné obrazy Pryč!, Amor a Psyché, ale i surrealismem ovlivněné V docela nových domech.

1935

Manželé navštívili Řecko. Začala spolupráce se značkou Baťa, která vedla k založení umělecké galerie ve Zlíně. Na Světové výstavě v Bruselu Rykr výtvarně zpracoval expozici společnosti Orion v Československém pavilónu. Řada čokolád firmy s Rykrovými obaly zde získala Zlaté ceny.

1936

Přestával dělat asambláže a vrací se plně k malbě. Vystavoval v Topičově salónu. Vytváří propagační plakáty pro rozvoj turistiky v Československu pro ministerstvo obchodu.

1937

Svoji retrospektivní výstavu v Krasoumné jednotě v Praze uzavírá souborem symbolických obrazových komposic inspirovaných převážně českým venkovem. V červnu byl v Paříži při instalaci firmy Orion a části turistiky československého pavilónu na světové výstavě. Stal se členem Salonu Nadnezávislých (Les Surindépendants) a na podzim v něm v Paříži vystavoval. Maluje obrazy venkovského mýtu a první obrazy s historizujícím prostředím (Interiér, Město).

1938

Výstava v Galerie l’Equipe v Paříži spolu s Maurice Estèvem, Fedorem Loevensteinem, Alfredem Pellanem a Gezou Szobelem. Navštěvuje Londýn, Vídeň a Budapešť. Dává výpověď Orionu a následně podepisuje smlouvu s trvalým úvazkem od 1. ledna 1939. Na národní katastrofu ragoval velkým souborem symolických obrazů a kreseb s elegickými a náboženskými náměty.

1939

Od tematicky a symbolicky náročné tvorby let 1936-1939 se odvrátil v linorytech, jimiž doprovodil básnickou skladbu svojí ženy Milady Součkové Mluvící pásmo, ke komposicím z barevných ploch, cílícím k čistému optickému působení. Stal se členem správní rady firmy PIRAS a.s. (Propagační, Insertní, Reklamní a Nakladatelská Akciová Společnost), později ředitelem. Vytváří cyklus Elegie a obrazy  Koupelna (Žena v koupelně).

1940

Vytvořil poslední kresbu z cyklu Koupelna. 15. ledna ve čtvrt na dvanáct spáchal Zdenek Rykr sebevraždu na železniční trati pod Barrandovem v Praze. Pohřeb se udál  20. ledna ve strašnickém krematoriu. Urna s popelem je uložena na Vinohradském hřbitově odd. XLIII, č. hrobu 252.


 


Advanced Search

Advanced Search and Filtering

Date of origin
Loading...
Loading...
Loading...