Tvář 1/64 - texty, které byly psány pro život

Dnes je trendy klipovité vidění, útržkovité psaní co nejnovějších banalit a rychločtení štěků. Proto rádi upozorňujeme na klasiku - texty, které byly psány pro život. Zveřejněny v letech šedesátých, ale i dnes umožňují dobře rozlišovat skutečné od klamného a moudré od blbostí. Proto dáváme k dispozici to, co tehdy vzniklo z potřeby duše a k orientaci života vlastního i ostatních v jedinečné redakci měsíčníku Tvář (1964-5 a 1968-9). Začali jsme pozpátku, tedy číslem posledním, které bylo komplet hotovo, ale režim sazbu čísla v tiskárně zničil. Postupně přidáváme čísla další, tentokrát už o nejstaršího. Několik článků k dějinám Tváře si můžete přečíst zde. Na fotografie ze setkání redakčního kruhu časopisu Tvář v roce 1996 se podívejte zde.

První číslo literárního časopisu Tvář vyšlo v lednu roku 1964. Mladí redaktoři se v úvodu ptají svých starších kolegů na to, jak by dělali časopis, kdyby jim bylo mezi dvaceti a třiceti lety? Např. básník Jan Skácel odpověděl: „…Především bych si v tom věku nenechal narůst vousy, abych nebyl fousatý. Nebyl bych osel a nehlásal do světa, že starší generace mi nemá co říct. (…) Do redakce bych chodil raději později než brzy. Ušetřený čas bych věnoval procházkám na čerstvém vzduchu, nikoli debatám a četbě vlastního časopisu. Snažil bych se o to, abych čtenáře moc nepoučoval a nevychovával. Zato bych měl radost, kdyby se chudáčci také trochu pobavili. Nechtěl bych, aby měli pocit, že jsem chytřejší než oni, čili, bál bych se lhát. Věděl bych, že nemohu časopis dělat, jak chci a jak si představuji, ale dost poctivě bych se o to snažil. Počítal bych samozřejmě s tím, že budu brzy z redakce vyhozen. Považoval bych to za přirozený přírodní úkaz, a kdyby se to nedostavilo včas, vypadl bych sám. Nikdy bych nepsal recenze na básnické sbírky.“ Minimálně té poslední rady se mladí redaktoři časopisu, který se měl původně věnovat hlavně poesii, nedrželi. Jaká měla být Tvář tváře podle nich se dočtete na str. 3.

Kdo si přeje spravedlnost keťasům na Hradě nebo ve Strakovce, mohl by ocenit verše Františka Halase na str. 7:

Prasata kšeftů světem se rozběhla
Prasata kšeftů slastí chrochtají
Prasata kšeftů ctí jenom kšeftů prase
Prasata bzdí na ty kdo nemají

Zaval je zaval šestá vlno
(Úryvek z básně Potopa rekonstruovaná Jindřichem Chalupeckým)

Na str. 35 vyjadřuje Jan Lopatka rozpaky nad snahou Státního nakladatelství politické literatury SNPL popularizovat základy teorie kultury a umění. Otázky co je estetika nebo krásno podle něj „zůstávají po přečtení příruček stejnou, ne-li větší záhadou.“ Zřejmě byla soudružská snaha o takovou popularizaci jen zástěrkou pro to, aby se podobnými věcmi raději nikdo moc nezabýval. Oproti tomu srozumitelně ve Tváři popisuje Eduard Goldstücker roli umění v článku „Co s uměním?“ na str. 23: „Svou magií otevírá umění naši mysl, chrání ji před ustrnutím v neúprosné mechanice života (…) čím nepřirozenější je náš život, tím více potřebujeme umění…“
(Pavlína Bartoňová)

V předkládaném čísle si můžete přečíst:
A TAK NÁM ODPOVĚDĚLI (Mukařovský, Mňačko, Hájek, Skácel, Šotola)
TVÁŘ TVÁŘE
František Halas POTOPA - ZNAMENÍ POTOPY

Jindřich Chalupecký BÁSNICKÁ POZŮSTALOST FRANTIŠKA HALASE
Milan Uhde O KRÁSNÉM BLÁZNOVSTVÍ POEZIE

Vladimír Justl K PROVEDENÍ HOLANOVY NOCI S HAMLETEM
Jiří Pištora TU HODINU SE NEZKOUŠELO

Petr Kabeš LAMPIČKY PŘÁNÍ NOCUJÍ
Jiří Gruša KOMU TO VŠECHNO ODVOLÁME

Jiří Pištora VYDATNÁ SPLÁTKA NA VYDATNÝ DLUH
František Vinant HROMY NOCÍ ČERNĚ HROMY TMY
Miloň Čepelka HLÁŠENÍ
Eduard Goldstücker CO S UMĚNÍM?
Jean-Paul Sartre INTERVIEW
Dobrava Moldanová VELKÉ CÍLE MALÝCH FOREM
František Všetička UMĚNÍ KONTAKTU
Eva Límanová NA POHŘBU SE NECHECHTÁ
Václav Hons SKICA K TVÝM VRÁSKÁM KOLEM OČÍ
Jan Nedvěd MORALITY
Lumír Komárek NÁŠ POTAPĚČ — SLYŠET ZPÍVAT DROZDA
Jan Lopatka ESTETIKA V ROZPACÍCH aneb POTÍŽE S POPULARIZACÍ
Karel Major PRVOROZENÁ SLZA
Jiří Lederer ROZHLASOVÉ PŘÍLIVY A ODLIVY
PŘÍPAD jpš
Antonín Brousek VSEVOLOD NĚKRASOV
Jiří Siblík OBRAZ A PÍSMO
Jaroslav Pacovský A CO DÁL?
Josef Bek ROZHOVOR O POTŘEBNOSTI HUDBY PROVOKUJÍCÍ
NA PRAVOU MÍRU ap
Inka Machulková — — —
NESMRTELNÝ HAPPY END epl.

Arsén Pohribný uvádí na str. 45 na pravou míru výtvarný doprovod časopisu:
„…začínáme reprodukovat práce zástupců několika proudů a mnohdy odprostředka. Podaří-li se dále zveřejňovat pokusy určitých skupin i směrů mladých, jak plánujeme, pak je tu ovšem naděje, že po osmém nebo devátém čísle časopisu bude mít už čtenář představu o bohatství talentů a rozsahu panoramatu našeho nejmladšího výtvarnického pokolení. Současně budou vytvářeny předpoklady k rozlišení toho, co je zde původní nebo prvotní, co tvořivá varianta a co jen napodobení. Tímto přístupem k výtvarné problematice chceme mimo jiné nahradit v našich časopisech běžné obrázkové pikantérie.

V čísle 1/1964 uvidíte výtvarný doprovod:
Carlfriedrich Claus Historická alegorie, 1963 (s. 41)
Ludwig Gosewitz Typogramy I, 1962 (s. 42)
Karel Chovanec Rozpady, 1963 (s. 13)
Eva Janošková Martyrium II, 1962 (2. s. obálky)
Aleš Krejča Ukřižovaný čtverec, 1963 (4. s. obálky)
Antonín Málek gratage lept, 1962 (s. 5)
Petr Menš Obraz, 1962 (s. 27)
Václav Mergl Negativní diference, 1963 (s. 4); Koncentrace, 1963 (3. s. obálky)
Karel Nepraš Loutkové divadlo (s. 48)
Jaroslava Pešicová Stromy II, 1962 (s. 21)
Eva Prokopová Únik, 1963 (s. 16)
Jiří Velinger Subrilní VI, 1963 (s. 45); Číslo II, 1962 (3. s. obálky)

 

 

 

39

 

 

1
Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...