×

Stefan Häfner, Ota Prouza, Marcel Schmitz Rozcestníky

Museum Montanelli
20. listopadu 2015 - 28. února 2016
kurátorky:  Ivana Brádková, Terezie Zemánková, Dadja Altenburg-Kohl


Společný projekt spolku ABCD a Musea Montanelli „Crossroads – Rozcestníky“ představuje tvorbu tří současných mezinárodních tvůrců art brut, které spojuje společné téma: město jako platforma pro život. Německý autor Stefan Häfner vytváří trojrozměrné obytné moduly s propracovaným vnitřním vybavením, které jsou vizí jeho „města budoucnosti.“ Belgičan Marcel Schmitz na svých kresbách, malbách a grafikách nahlíží anonymní velkoměsta jako monotónně traktovanou strukturu, která se vrství v prostorových plánech. Nově objevený český tvůrce Ota Prouza kreslí na mnoho metrů dlouhé pruhy poslepovaných papírů nekonečné spleti silnic, dálničních uzlů, tratí a kolejišť obklopených mrakodrapy nahlíženými z ptačí perspektivy. Tito „mentální urbanisté“ nám předestírají svoji vizi budoucnosti, kde dochází k absolutnímu vylidnění, odlidštění, kde člověk už nemá místo, protože budovy, cesty a tratě ožívají svým vlastním životem. Jakoby město metamorfovalo v bující organismus a strávilo tak lidské společenství, které vlastní hypertrofií pozbylo opodstatnění ke své existenci. Jeho okna se mění v tisíce mozaikovitých hmyzích očí, silnice jsou jako tepny, jejich křižovatky připomínají tělesné orgány, kamiony a vlaky nabývají antropomorfních rysů. Jsou to „jiná místa“, která snad vznikla na základě lidských plánů, ale ke svému bytí už člověka nepotřebují, tepou vlastním pulsem, sama se sytí a sama stravují. Nalézáme je v momentě „The Day After“, těsně po katastrofě, která proběhla bez povšimnutí.

Jakou zprávu o světě nám tito umělci podávají? Stojí naše civilizace rozkročena na rozcestí? Jsou jejich města budoucnosti, jejichž ticho je až bolestné, zhmotněním postkatastrofických megapolí, kde se zastavil pohyb i čas, jen světla stále blikotají do nekonečného prostoru vesmíru? Nebo snad naopak skýtají naději, jsou útočištěm, úlem, v němž může v anonymní pospolitosti lidstvo přežít? 
 

Doc. MgA. IVANA BRÁDKOVÁ, místopředsedkyně ABCD. Vystudovala DAMU – katedru scénografie. Spolupracuje s mnoha profesionálními divadly a s Českou televizí. Vytvořila okolo 400 divadelních, televizních a filmových, převážně kostýmních výprav. Roku 2005 získala titul docent.

TERZIE ZEMÁNKOVÁ, Ph.D., předsedkyně ABCD. Vystudovala FF UK obor teorie kultury, studovala také v Paříži na Sorbonně. V disertační práci zpracovávala téma art brut v kulturologické perspektivě. Pracuje jako nezávislá kulturní publicistka a kurátorka výstav.

Prof. Mudr. DADJA ALTENBURG-KOHL, lékařka, filantropka. Založila Museum Montanelli v Praze. Je poradkyní Evropského kulturního fóra v Berlíně. Kurátorovala desítky výstav doma i v zahraničí, kde představuje české umění již přes 20 let ve významných kulturních institucích. Je sběratelkou a kurátorkou umění a ředitelkou Musea Montanelli.

 

Plánek prohlídky



Stefan Häfner

1959

Stefan Häfner (*1959) tvoří v chráněném ateliéru Goldstein ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho dílo se stalo součástí sbírek Německého muzea architektury (Deutsches Architekturmuseum). Häfnerovým životním projektem je Zukunftsstadt - město budoucnosti. Jedná se o komplex trojrozměrných obytných modulů navzájem prorostlých v jediný organismus. Jeho budovy vytvořené z kartonu a dalších materiálů, jsou propojeny důmyslnými chodníky, schodišti a ochozy, ale i parkovacími plochami, nadjezdy a podjezdy. Někdy volné, jindy zastřešené podesty a nádvoří jsou osázeny stromy, veřejné prostory jsou osvíceny elektrifikovanými lampami. Střechy jsou obloženy solárními panely, kryté garáže jsou připraveny na příjezd vozů. Ty ale chybí, stejně jako knihy v regálech knihoven v různobarevně vymalovaných interiérech, kam je možné nahlédnout nespočtem okem. V halách se po kulatých sloupech plazí popínavé rostliny, jednotlivé buňky jsou vybaveny postelemi, stolky a židlemi, dokonce počítači… jen člověk tu chybí. Häfnerovy habitaty stojí hrdě rozkročeny na tenkých nohách, které jako by měly chránit město před potopou a rozhlížejí se do neznáma barevně svítícími okny jako mušíma očima. Jsou jeho města budoucnosti koráby určenými k přežití, modelem Noemovy archy pro lidstvo v ohrožení, nebo jsou apokalyptickou vizí toho, jak budou naše města vypadat „dne poté?“.

 

Výstavy

Audio






















Ota Prouza

11. 8. 1959

Ota Prouza (*1959), žije více jak 50 let v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Brtníkách na hranici chráněné krajinné oblasti České Švýcarsko na severu Čech. Ačkoliv jej odjakživa obklopovalo prostředí vesnice, lesů a zeleně, celý život je fascinován ruchem velkoměsta, dopravními tepnami, železnicemi a vším, co je spojeno s infrastrukturou. Pravidelně si kupuje publikace, kalendáře a časopisy, kde jsou fotografie měst, mrakodrapů, tramvajových i vlakových tratí a dálničních uzlů. Občas sice zbloudí k přírodním tématům (v takovém případě kreslí především stáda srn a ptáky v košatých korunách stromů), jeho hlavní inspirací je jednoznačně civilizace. Její tepot zachycuje do kreseb, které vytváří tužkou, pastelkami, fixem i propiskou na papíry poslepované do pruhů často dlouhých i několik metrů. Jeho barevné spektrum se odvíjí podle autorovy momentální nálady, často ale vychází i z toho „co bylo po ruce“. Na jedné kresbě často pracuje i několik týdnů.

Dalším obsedantním tématem Oty Prouzy jsou sršni, kteří ho navštěvují ve snech. Strach z nich, ale zároveň fascinace jejich zvláštní krásou jsou natolik silné, že občas předčí ruch města a objevují se na obrazech ve velikosti kamiónů a natěsnaní v rojích v celé své děsivosti i hrozivé nádheře.

Ota Prouza je téměř neustále v pohybu, nemarní čas. Vedle svého zaměstnání v rámci ústavu má své každodenní několikakilometrové denní procházky po okolí. K večeru pak usedá ke své tvorbě a snad pod vlivem prožitku ze své výpravy se utíká do velkého cestování bez omezení času, možností a prostoru, do světových metropolí ne menších než Praha, New York, nebo Tokio. Jejich mrakodrapy, ale především do nekonečna ubíhající a křížící se komunikace s kamiony, vlaky, tramvajemi, hasičskými vozy i sanitkami zachycuje Ota Prouza z ptačí perspektivy a vytváří tak seriál obrazů svého nekonečného velkého „tripu“

 

 

 

Výstavy






















Marcel Schmitz

11. 6. 1966

Marcel Schmitz (*1966) se narodil v městě Bastogne na východě Belgie. Od roku 2007 působí v chráněné dílně pro umělce s mentálním hendikepem La „S“ Grand Atelier v nedalekém Vielsalmu. Skutečnost¸ že je poznamenaný Downovým syndromem, je jen jedním z jeho rysů jeho osobnosti. Schmitzova tvorba je tematicky úzce soustředěna na městskou architekturu. Ať už vytváří trojrozměrné objekty lepené z papíru nebo vrstvené kresby a grafiky, vždy se pohybuje na poli imaginárních urbánních krajin. Ve Schmitzovýh kresbách a malbách se města rozložená na jednotlivé plány a domy poskládané z desítek oken překrývají, vrší se v prostoru papíru jako ve vícekrát exponované fotografie. Svobodně v nich propojuje kresbu s malbou a grafikou, především linorytem monotypem. Marcel Schmitz zakresluje nárysy i půdorysy, někdy dokonce obojí zároveň, s oblibou používá ptačí, či spíše leteckou perspektivu, čímž modeluje velmi osobitou, halucinatorní dimenzi. Jeho městy bez lidí jen občas projíždí osamělý dopravní prostředek, který jako by měl odcizenému prostoru dodat lidské měřítko. Právě tyto konkrétní prvky propojují jeho díla s jejich reálným předobrazem, protože jinak mohou jeho výtvory působit jako rafinovaná abstraktní koláž. Marcel Schmitz svá města s oblibou převádí do trojrozměrných modelů, které halí do vyšívaných látek a tapetuje je potištěnými papíry. Ve svých modelech, kresbách i malbách transformuje pevně strukturovanou realitu do snové perspektivy, která dokáže esenci velkoměsta, jeho monumentalitu, odlidštěnost, ale i svébytnou poezii zároveň vystihnout s obdivuhodnou přesvědčivostí a intenzitou.

 

Výstavy






















Panorama Alt
Panorama Alt

Bez názvuBez názvu (detail I)Bez názvu (detail II)Bez názvu (detail)Bez názvu (detail)Bez názvuBez názvu (detail)Bez názvu
Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...

Načítá se velký objem umění, prosím o chvíli strpení.

Loading...
Loading...