×

Pavel Vošický Procházka po století

Galerie 1, Praha
20. březen 2014 - 20. duben 2014
kurátor David Oesterreicher


Je postní doba. Po celá staletí se před Velikonocemi veliká tajemství smrti a života připomínala ve hrách. Pašijová dramata začínají Ježíšovou otázkou učedníkům u Cesareje Filipovy: „za koho mě lidé mají a zač mne máte vy?“ Řekli mu mnohomluvně něco ve smyslu: lidi v tom nemají jasno, ale každý na Tebe něco nakládá, něco očekává, každý něco jiného – zblázni se z toho chceš-li, všem se stejně nezavděčíš. On tehdy odpověděl jednoznačným vymezením, co od sebe čeká sám oproti všem krásným i falešným očekáváním okolí. 

Starat se o to, kdo jsem, je také podle prastaré výzvy Chilónovy v Delfách i mladší moudrosti sókratovské náš první zájem. Je to ovšem věc zcela osobní, takže nám jen málo pomohou obecné definice „obecného člověka“ - human being, homo sapiens sapiens, animal rationale, zóon logon echón, atd. a stejně málo celá věda o něm. Živočich s mnoha ušlechtilými příznaky zabydlel už celou planetu, míří do kosmu, ale když si našinec vzpomene na minulé století, nemůže si připadat exemplářem druhu s titulem moudrý moudrý, ani jako rozumný, přemýšlivý atd. Daleko lépe se pozná v Homérově básnické charakteristice Odyssea, muže „lstivého, ale těžce zkoušeného“ a v Aristotelově prostém vymezení: „živočich společenský“ tedy nutně politický.
 

Pavel Vošický je živočich až nesnesitelně politický a daleko méně něco jako „umělec“ ve smyslu konvenčním. Váhal vystavovat svoje práce, protože nevěří, že by jeho obrazy, jejich sdělení a sentimenty (zejména moderovaný vztek) mohl dobře pochopit někdo jiný. Má pravdu do té míry, že jeho život se zahrnutí do obecných dějinných schémat jedinečně vzpírá. Ideologie a jejich režimy, stejně jako státní školská nalejvárna potřebuje bezpohlavní „dějiny“ o všech a o nikom. Takovému výkladu dějin nemůže názor vskutku samostatného člověka připadat, než jako diverze, nevyváženost a konspirační teorie. Vošický v diverzi, nevyváženosti a konspiraci vyrostl a vytrval, zaplať Pánbůh!

Do vězení přišel v začátku 60tých let za veřejné projevy čiré „nenávisti k socialistickému zřízení“, kterých se dopouštěl pravděpodobně od dětství. Za totéž jej poslali po umístěnce na Borech i k černým baronům, ale za totéž jej také agilní komunista, rektor Adolf Hoffmeister přijal a udržel na UMPRUM.

Vošický emigroval po 68 roce a v Americe výtvarně - politicky pracoval, agitoval ve volbách prezidentských i senátorských. Řeklo by se - úspěšný art director kampaní. Studoval k tomu všemu ve washingtonských knihovnách, konzultoval svoje navenek bizarní i realistické teorie s ledaským, různě proslulé odborníky na ledacos nevyjímaje, i s pamětníky unikátních dějinných jevů. Letoval z toho všeho svůj jedinečný názor o své době a měnil ho často podle nově nalezených fragmentů. Nemaje systém, věrně sledoval skutečnosti.

Obrazy a kresby, které něco z jeho vizí obrážejí ve formě skoro plakátové nebo komixové, jsou toho pochopitelně jen odrazem. Několik desítek perokreseb z 60tých až 90tých let minulého století zůstalo k dispozici autorovi, ostatní zůstalo někde na jeho cestách. Shodou šťastných nedopatření vznikl na půdě veřejnoprávní televize jako dokument Vošického výklad českých dějin.

Už deset let si P. Vošického všímají v centru Prahy kolemjdoucí, jak usilovně nožíkem seškrabává černý reklamní výlep z obecního mobiliáře a vůbec odevšud. Tímto neokázalým ale permanentním výkonem – performancí a demonstrací svého druhu, přesně zasahuje chabost, resp. absenci praktické politické práce. Zároveň se tím nabízí srovnání jeho výkonu s připitomělostí současného (konceptuálního) umění. Jen místy u svého díla křikne nebo pohrozí, jinak „drží hubu a slouží dál“, což vpravdě „je to nejkrásnější!“.

David Oesterreicher 


 

Plánek prohlídky

Knihy

Odkazy

Soubory ke stažení



Pavel Vošický

2. 5. 1939

CV

2. května 1939Narozen v Protektorátu Čechy a Morava.
1954–1958Studium na Klenotnické škole v Turnově. 
1958–1961Vojna, kriminál (Ruzyň, Pankrác, Bory) a zbytek vojny u černých.
1963–1969Apollo, UMPRUM
1969–1995Washington D. C. a tak různě.
1995–2005Praha a tak různě.
2005

Vyčerpávající čištění Hlavního města od všech manifestací vandalismu.  

A hlavně zoufalé  útěky do hlubokých lesů – co nejdál od toho všeho.

 



foto: Karel Cudlín

 

 

 

Výstavy

Knihy

Filmy

Další informace



Panorama Alt
Panorama Alt

Síla Leninského učeníŽivlové na trafuZmizení Amelie ErhardGolemJesus Christ Superstar MilodarOuther Space, Je tam někdo?Film umění nejdůležitější
Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...