×

Jan Křížek a umělecká Paříž 50. let

Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna
31. května 2013 - 13. října 2013

autorka koncepce a kurátorka Anna Pravdová

Národní galerie v Praze představila ve Valdštejnské jízdárně retrospektivní výstavu Jana Křížka. Z mnoha českých umělců, kteří se v minulém století usadili ve Francii, je Jan Křížek (1919–1985) jedním z nejoriginálnějších. Žil tam od roku 1947 až do smrti a vytvořil podstatnou část svého díla. Podněty českého umění dokázal propojit s aktuálními proudy poválečné pařížské výtvarné scény a nalézt vlastní osobitý výraz. Dostalo se mu uznání významných francouzských teoretiků i umělců, především Michela Tapiéa, Charlese Estienna, André Bretona, Jeana Dubuffeta, Pabla Picassa a René Duvilliera. Svá díla představil v progresivních pařížských galeriích a účastnil se několika významných kolektivních výstavních projektů. V jeho díle se ojedinělým způsobem propojují výsledky obdivu k archaickému a mimoevropskému umění, k raně románské stylizaci, barokní expresi i k dílu Augusta Rodina s naprosto spontánním, rychlým gestem pohybujícím se na hranici automatického, intuitivního a impulsivního projevu. Ve skutečnosti proces své tvorby dokonale promýšlel a přesně věděl, kam směřuje a co sleduje. Když také dospěl k názoru, že cíle dosáhl, tvorbu ve svých čtyřiačtyřiceti letech ukončil a z Paříže se odstěhoval na francouzský venkov.

Ačkoliv byl v prvé řadě sochař, zanechal po sobě i bohaté kresebné a grafické dílo. Počátkem padesátých let několik let soustředěně pracoval v malém pokojíku pro služky, kde s manželkou bydleli. S nikým se nestýkal, kreslil, vytvářel malé sošky ze dřeva a z hlíny. Chtěl se pořádně připravit, než svá díla opět představí veřejnosti. Jelikož neměl peníze na nákup surovin, materiál recykloval. Hliněné sošky rozbíjel, namáčel a modeloval znovu, papír nejprve pokreslil, pak jej namočil do vody či do tuše a následně do něj figury vyrýval. Pracoval s nejrůznějšími útržky, obálkami či papírovými ubrusy, které mu nosila manželka Jiřina z práce. Vznikaly tak barevné ryté kresby, jejichž technologie byla ovlivněna materiálovým nedostatkem, a přesto ve své době korespondovala s aktuálními výtvarnými postupy. V letech 1954 vytvořil cyklus černobílých litografií v dílně pařížského litografa a typografa Jeana Ponse, jehož ateliérem prošla řada významných umělců. Aby se nemusel vázat na cizí dílnu, přešel Křížek později od techniky litografie k linorytům. Na nich mohl pracovat ve svém miniaturním pařížském příbytku. V roce 1956 tak vytvořil soubor černobílých linorytů, v letech 1958 až 1961 pak linorytů barevných. Opět v nich zkoumá možnosti „autentického“ zobrazení lidské figury.

Vrcholem Křížkovy tvorby jsou kamenné a dřevěné sochy, které mohl v letech 1947–1948 dělat v pařížském ateliéru španělského sochaře Honoria Condoye, v roce 1948 na statku ve střední Francii u Marie a Oldřicha Dubinových a za letního pobytu v Gordes a v Bretani v letech 1955 a 1956.

Přelom padesátých a šedesátých let byl pro Křížka hektickým tvůrčím obdobím, kdy se pouštěl do řady nových experimentů. Vytvořil několik kreseb pastelem na novinový papír a pustil se také do koláží. Je to specifická kapitola Křížkovy tvorby, odchylující se od jeho dosavadních spontánních a „syrových“ postupů, třebaže z útržků papíru, někdy kombinovaných s kresbou, opět sestavoval obraz člověka či seskupení lidských figur.

Počátkem šedesátých let vytvořil cyklus obrazů a množství kreseb akvarelem či kvašem, v nichž rekapituloval hlavní problémy, jimiž se ve svém díle zaobíral – mnohé způsoby zobrazení lidské figury. V roce 1962 tvorbu uzavřel, přesvědčen, že má svůj problém vyřešen. Je příznačné, že svým dílům nedával žádné názvy; důležitý byl pro něho vlastní proces hledání, kontinuita, vývoj: kresby a sochy byly „pouhé“ etapy na cestě k poznání.

Výstava sleduje umělcovy životní osudy i vývoj jeho tvorby. Prezentuje dvacetiletí Křížkovy aktivní tvůrčí činnosti a představuje mnoho jeho dosud neznámých děl, zapůjčených jak z veřejných, tak soukromých sbírek v České republice i z významných muzeí a sbírek ve Francii (Fonds régional d’art contemporain Limousin, Fonds régional d’art contemporain Bretagne, Musée de la Cohue, Vannes, Musée des Beaux-Arts de Brest, sbírka abcd.). Křížkovu tvorbu doplňuje o díla jeho přátel či vrstevníků, s nimiž se osobně znal a kteří mu byli umělecky blízcí. Jeho dílo tak alespoň v náznacích vsazuje do mezinárodního kontextu poválečného umění: ukazuje úzké tvůrčí přátelství s Václavem Boštíkem, s nímž Křížek v době 2. světové války zkoumal v řadě kreseb vzájemné vztahy barev a linií, otázky artikulace plochy a prostoru a jejich rytmického členění.

Krátce po příjezdu do Paříže byla Křížkova díla zastoupena na první výstavě nového výstavního prostoru Jeana Dubuffeta Foyer de l’art brut, věnovaného představení děl vymykajících se obvyklým kánonům umělecké tvorby, pro které zavedl Dubuffet označení art brut. Tuto úvodní prezentaci z podzimu 1947 v rámci Křížkovy retrospektivy částečně rekonstruujeme. V letech 1948–1949 strávil Křížek několik měsíců v kraji se staletou hrnčířskou tradicí v jižní Francii. Vytvořil tam početný soubor užitných nádob i volných děl, vše ve svém osobitém primitivizujícím stylu. Pracovat tam mohl na přímluvu Pabla Picassa, který tam v téže době také dělal keramiku. Na výstavě bude Picassova keramická tvorba zastoupena díky zápůjčce z Picassova muzea v Barceloně.

V padesátých letech Křížkovu tvorbu podporoval a vystavoval hlavní teoretik lyrické abstrakce a tašismu Charles Estienne. Okruh umělců shromážděných kolem Estienna, do něhož Křížek v té době patřil, zde zastupují kresby Jeana Degottexe a René Duvilliera.

Osobitý primitivizující styl zobrazení ženských figur na Křížkových plátnech i kresbách rezonuje s tehdejší tvorbou Jeana Dubuffeta, především jeho cyklem Těla dam, z něhož vystavujeme dvě kresby. V druhé polovině padesátých let Jan Křížek docházel na schůzky surrealistické skupiny a s André Bretonem vedl zajímavou korespondenci. Breton jeho dílo také vystavil v galerii, kterou v Paříži vedl.
Anna Pravdová

K výstavě vyšla rozsáhlá monografie Anny Pravdové Mně z toho nesmí zmizet člověk, Jan Křížek (1919–1985) a v expozici byl k vidění dokumentární film Martina Řezníčka Jan Křížek, sochy a včely (2008).

ANNA PRAVDOVÁ (narozena 1973). Vystudovala francouzštinu a dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze a dějiny umění na Sorbonně v Paříži. Zabývá se uměním dvacátého století a zaměřuje se především na česko-francouzské vztahy ve výtvarném umění a na aktivity českých umělců v zahraničí. V současné době pracuje jako kurátorka Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Plánek prohlídky

Fotografie

Audio

Filmy

Odkazy



Václav Boštík

6. 11. 1913 - 7. 5. 2005

1913 Horní Újezd u Litomyšle ✚2005 v Praze

1933-1937
Studoval na ČVUT v Praze profesuru kreslení a deskriptivní geometrie.
1937-1939
Studoval malbu na AVU v Praze u prof. Williho Nowaka. V těchto letech se seznámil se sochařem Janem Křížkem.
1942 
Stal se členem Umělecké besedy. Oženil se. Manželům Boštíkovým se naro­dilo pět dcer. Vznikají první abstraktní kresby.
1945 
Dokončil studium na AVU v Praze v ateliéru grafiky. Prostřednictvím Jiřího Mrázka se seznámil se studenty UPŠ, budoucími členy UB 12.
1953 
Konfrontační výstava Václava Boštíka, Jiřího Johna, Stanislava Kolíbala, Daisy Mrázkové, Jiřího Mrázka, Adrieny Šimotové v ateliéru Václava Boštíka v Praze, Nad Královskou oborou 15.
1953-1955
Byl zaměstnán jako laborant a fotograf v Laboratoři vyšší nervové činnosti ČSAV.
1953-1959 
Realizoval spolu s Jiřím Johnem Památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze.
1956
Cesta do Paříže s Jiřím Johnem (s výstavou kreseb dětí z terezínského koncentračního tábora).
1957
Samostatná výstava v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, vystavil svou abstraktní tvorbu.
1968
Samostatná výstava v Nové síni v Praze. Půlroční pobyt v Paříži.
1970
S nástupem normalizace se skupina UB 12 začala rozpadat a roku 1970 byla oficiálně zakázána.

Zdroj: SLAVICKÁ Milena. UB 12 - Studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery ve spolupráci s Gema Art a o.s. OSVU, 2006, s. 306-311

 

Výstavy

Vybraná díla






















Jan Křížek

31. 7. 1919 - 9. 2. 1985

1919 Narodil se 31. července v Dobroměřicích u Loun.

1938 Začíná studovat na Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Bohumila Kafky.

1939-1945 Po uzavření vysokých škol pracuje u kamenosochaře Otakara Velínského, kreslí a vzdělává se v knihovnách, především v knihovně Uměleckoprůmyslového musea. Skoro denně se schází s Václavem Boštíkem a společně řeší umělecké otázky.

1946 Koncem dubna se účastní zájezdu do Paříže, který pro studenty AVU uspořádal V. V. Štech. Dokončuje studia na AVU, v ateliéru Karla Pokorného. Na podzim 1946 odjíždí na tři měsíce do Paříže. 

1947 Žení se s Jiřinou Batíkovou a koncem října s ní odjížní do Paříže. V ateliéru Honoria Condoye vytváří kamenné sochy menšího formátu. V listopadu je kritik Michel Tapié zařazuje do výstavy, která zahajuje činnost Foyer de l’art brut Jeana Dubuffeta.

1948 13. února je ve Foyer de l’art brut pod názvem Jan Krizek sculpteur zahájena Křížkova samostatná výstava. Koncem září odjíždí na Azurové pobřeží v naději, že si tam bude moci přivydělat tvorbou keramiky. Díky Picassově intervenci jej nechává ve své dílně ve Vallauris pracovat Robert Picault. Křížek tam vytváří soubor keramických nádob i volných děl.

1949 V únoru jsou Křížkovi z administrativních důvodů nuceni Vallauris opustit. Vracejí se do Paříže, usazují se v 16. pařížském obvodě, kde bydlí v 7. patře, v malém pokojíku pro služky. Křížek intenzivně kreslí a modeluje. Práci přerušuje pouze v neděli, kdy chodí s manželkou do Louvru.

1953 Když má dostatek děl na ukázku, kontaktuje kritika Charlese Estienna. Ten jej začleňuje do okruhu umělců, které podporuje a propaguje. V říjnu se účastní druhého ročníku Říjnového salonu v galerii Craven.

1954 V litografické dílně Jeana Ponse tiskne cyklus černobílých litografií.

1955 Účastní se několika významných projektů v Paříži, kde jsou jeho práce vystaveny spolu s díly autorů jako Alberto Giacometti, Simon Hantaï, Wifredo Lam, René Magritte, Wolfgang Paalen, Francis Picabia, Man Ray, Yves Tanguy a Toyen. Léto tráví v domě Charlese Estienna v Gordes, kde vytváří kolem šestnácti velkých kamenných soch.

1956 Na jaře se koná samostatná výstava Křížkova díla v galerii A l’Etoile scellée. Předmluvu do katalogu napsal Charles Estienne. Stýká se s André Bretonem a dochází na schůzky surrealistické skupiny. V létě pobývá v Bretani, kde vytváří velké dřevěné a kamenné sochy.

1958 Účastní se několika kolektivních výstav; spolu s ním jsou na nich zastoupeni například Constantin Brancusi, Alexander Calder, Marcel Duchamp, Jean Dubuffet, Joan Miró, Pablo Picasso, Alberto Giacometti, Georges Braque, Max Ernst. V červnu se koná jeho třetí samostatná výstava v Paříži, v galerii Craven. V létě vystavuje své koláže spolu s Hansem Hartungem, Jeanem Dubuffetem, Joanem Miróem, Pablem Picassem, Paulem Kleem, Kurtem Schwittersem.

1959 V únoru si v korespondenci s André Bretonem vyměňují názory na automatickou tvorbu. V květnu je v galerii Craven zahájena další Křížkova samostatná výstava.

1962 Přestává tvořit a usazuje se s manželkou na francouzském venkově. Vlastnoručně staví malý dřevěný domek, živí se včelařením, chovem králíků a pěstováním zeleniny.

1979 Dokončuje svou poslední sochu; před deseti lety ji slíbil manželce k padesátinám.

1984 Jeho díla jsou vybrána na výstavu věnovanou aktivitám Charlese Estienna. Velkolepý výstavní projekt se koná zároveň v Musée des Beaux-Arts v Brestu a v Centre national des arts plastiques v Paříži. Na první výstavě je Křížek zastoupen devíti soškami a souborem dvanácti tušových kreseb, na druhé dřevěnou sochou a kresbou z majektu Anne -Yvonne Jaouenové. Jiřina pobírá od začátku roku důchod, finančně již tedy Křížkovi nezávisejí pouze na příjmech z prodeje vlastních výrobků (medu apod.)

1985 9. února umírá na infarkt v nemocnici v Tulle.



 

Výstavy

Filmy

Další informace

Odkazy






















Jiří Mrázek

22. 4. 1920 - 2. 3. 2008

1920 Praha ✚2008 Praha

1930-1939
Studoval na reálném gymnasiu v Praze. Jeho profesoři kreslení byli F. V. Mokrý a Pravoslav Kotík.
1937
Zapůsobila na něj výstava moderního francouzského umění. V pražské Arnoštově koleji na výstavě mladých umělců se seznámil s Václavem Boštíkem.
1939
Odmaturoval na reálném gymnasiu. Marně se pokusil o přijetí do ateliéru Williho Nowaka na AVU v Praze, kde v té době studoval Václav Boštík. Studoval profesuru kreslení na Vysokém učení technickém v Praze u prof. Cyrila Boudy, Oldřicha Blažíčka a Josefa Sejpky. Po uzavření vysokých škol nacisty studoval na Keramické škole v Praze.
1940-1941
Navštěvoval Ukrajinskou akademii prof. Ivana Kulce. V ateliéru Václava Boštíka se seznámil s Janem Křížkem.
1942
Marně se pokusil o přijetí na UPŠ. Tvořil první automatické kresby. Úspěšně složil zkoušky na Státní grafické škole v Praze, studoval rok u prof. Richarda Landera a Zdeňka Balaše, který měl velký vliv na jeho další umělecký vývoj. Setkal se zde s Adrienou Šimotovou, Jiřím Johnem a Jiřím Šindlerem.
1943
Byl přijat na UPŠ. V následujícím roce nacisté školu uzavřeli.
1944
Oženil se s malířkou Daisy Troníčkovou. Odjel s ní z Prahy a strávil rok na Českomoravské vysočině v obci Březiny u Svratky. Pracoval pro architekta ing. Jaroslava Čermáka a navrhoval užité umění pro církevní stavby.
1945-1949
Studoval na UPŠ (od roku 1946 na VŠUP) v ateliéru prof. Josefa Kaplického, jeho spolužáky byli Adriena Šimotová, Jiří John a Jiří Šindler.
1949
Ukončil VŠUP. V této době měl už tři děti. V 50. a 60. letech pracoval jako návrhář Textilní tvorby v atelieru tkaného textilu prof. Antonína Kybala (později Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK). V polovině padesátých let zde působili Jindřich Chalupecký a Václav Bartovský. Stal se členem tvůrčí skupiny Užitého umění Bilance.
1952
Byl zařazen do II. Krajského střediska SČSVU, Umělecká beseda, do sekce užitého umění.
1953
Zúčastnil se v Boštíkově ateliéru první konfrontace tvorby umělců Václava Boštíka, Jiřího Johna, Adrieny Šimotové, Stanislava Kolíbala, Vlasty Prachatické a Daisy Mrázkové.
1958
Atelier textilní tvorby, jehož členem byl, získal na Světové výstavě v Bruselu v rámci expozice Československého pavilonu Grand prix. Cestoval do Bruselu.
1959
První samostatná výstavu v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. Výstavu připravil Václav Bartovský. Cestoval do Paříže se zájezdem ÚBOK.
1964
Samostatná výstava v Galerii Václava Špály v Praze. Jiří Mrázek vystavil abstraktní obrazy. Výstavu navštívil Američan Lee Freeman z Chicaga, který se stal jeho celoživotním sběratelem. Díky jeho podpoře mohl opustit zaměstnání v ÚBOK a věnovat se volné tvorbě. Cestoval do Anglie.
1965
Získal významné ocenění na výstavách tapiserie v Mentonu a Lutychu.
1967
Mrázkovy tapiserie byly oceněny zlatou medaili na výstavě Československá tapiserie v Praze.
1968
Cesta do USA.
1970
Samostatná výstava v Galerii Platýz v Praze. Výstavu uspořádala Ludmila Vachtová.
S nástupem normalizace se skupina UB 12 rozpadala, roku 1970 byla oficiálně zakázána.

Zdroj: SLAVICKÁ Milena. UB 12 - Studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery ve spolupráci s Gema Art a o.s. OSVU, 2006, s. 306-311
 

 

Výstavy

Vybraná díla






















Panorama Alt
Panorama Alt

Jan Křížek a surrealismusvitrínavitrínavitrínaPozvánka na Křížkovu výstavu v Galerii CravenNovoročenkavitrínaFigurativní kompoziceBez názvuBez názvuBez názvuvitrínavitrínaPlakát
Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...

Načítá se velký objem umění, prosím o chvíli strpení.

Loading...
Loading...