Jan Křížek a Václav Boštík Hledání ztracené jednoty

Moderovaná diskuze se znalci Křížkovy a Boštíkovy tvorby Jiřím Šetlíkem a Jaromírem Zeminou. Pořadem provází kurátorka Anna Pravdová. Diskuse se udála ve Valdštejnské jízdárně 25. září 2013 v rámci doprovodného programu k výstavě Jan Křížek (1919-1985) a umělecká Paříž 50. let. Mezi hosty v publiku zasedl například režisér filmu o Janu Křížkovi Martin Řezníček.

Ve čtyřicátých letech se Václav Boštík a Jan Křížek stýkali takřka denně a při nekončících debatách si ujasňovali názory na umění a na směr své budoucí umělecké cesty […] K čemu dospívali teoreticky si pak hned prakticky ověřovali věcmi, jež patří k tomu nejzajímavějšímu a nejdéle do budoucnosti ukazujícímu, co v českém výtvarnictví toho času vzniklo. Bylo to pro ně období asi tak významné jako pro Picassa a Braqua oněch několik let před I. světovou válkou, kdy v podivuhodné souběžnosti tvořili kubismus. […] při svém hledání nacházeli hlavní směrník v minulosti, především v umění starověku a středověku (tomu, co sami dělali, říkali románština), protože bylo schopno vytvořit jednotný obecně platný sloh, tolik scházející moderní době. (Jaromír Zemina, Via artis Via vitae)
 

Jiří Šetlík na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval dějiny umění a estetiku. Mezi lety 1958 až 1964 působil jako vedoucí Sbírky moderního umění Národní galerie a od roku 1968 do roku 1970 jako ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V roce 1971 mu byla zakázána odborná a veřejná činnost a až do roku 1989 byl zaměstnán jako technický pracovník rekonstrukcí památkových objektů UPM. Do Národní galerie se pak vrátil jako odborný pracovník sochařské sbírky. V devadesátých letech působil jako pedagog a prorektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a vedoucí katedry dějin umění a architektury Fakulty architektury Technické university v Liberci. Jiří Šetlík se ve své bohaté publikační činnosti věnoval především umění 20. století. Mezi jeho nejdůležitější práce patří monografie Otto Gutfreund – cesta ke kubismu.
 

Jaromír Zemina vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze a dlouhá léta odborně působil v Národní galerii, kde mezi roky 1965 až 1970 vedl Sbírku moderního umění, v osmdesátých letech zastával funkci hlavního kurátora sbírky zahraniční malby 19. a 20. století. Po roce 1990 ve spolupráci se Stanislavem Kolíbalem připravil expozici českého moderního umění NG v Jízdárně Pražského hradu. Jako pedagog působil na katedrách scénografie a alternativního divadla DAMU, kde vyučoval dějiny umění. Jaromír Zemina je autorem zásadních monografií o Janu Zrzavém, Emilu Fillovi a Jiřím Johnovi. Ke stému výročí umělcova narození připravil v Litomyšli výstavu Václav Boštík – hledání ztraceného ráje.

Anna Pravdová vystudovala francouzštinu a dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze a dějiny umění na Sorbonně v Paříži. Zabývá se uměním dvacátého století a zaměřuje se především na česko-francouzské vztahy ve výtvarném umění a na aktivity českých umělců v zahraničí. V současné době pracuje jako kurátorka Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Podrobné vyhledávání

Podrobné vyhledávání a filtrace

Datum vzniku
Loading...
Loading...
Loading...